V lidském Srdci je ukryta mnohem větší Bytost než je člověk sám.

                                                                                                      Ernestína Velechovská

Myšlenky pro život

Myslenky pro zivot (1)

  1. Našim společným dílem je ŽIVOT.
  2. Rozvíjejme své ušlechtilé vlastnosti jako poctivost, čest, pravdivost, zodpovědnost, odvahu, … a všechny další, které obohacují náš charakter.
  3. Část své každodennosti věnujme sebe-poznávání
  4.  Mějme na paměti, že v lidském srdci je ukryta mnohem větší bytost než je člověk sám, bytost naší Duše.
  5. Jednejme vždy pro dobro všech zúčastněných a ve prospěch vyššího celku, jehož jsme součástí.
  6. Zařaďme do života objevování duchovního rozměru a zákonů života.
  7. Žijme rovnocennost – nad nikoho se nepovyšujme, před nikým se neponižujme.
  8. Záměr či vnitřní motiv, dle kterého tvoříme přítomnost, určuje formu naší budoucnosti.
  9. Cesta ega je ohraničena myslí,  cesta srdce vede k lidské duši.
  10. Cesta sobeckého ega končí dříve či později ve zmaru a bolesti.  Cesta srdce vede k naplněnému štěstí.
  11. Nečiň druhým, co nechceš, aby druzí činili tobě.
  12. Konáš-li zlo, vrátí se ti jako bolest. Konej dobro – vrátí se ti jako radost.
  13. Učme se rozumět svým strachům, pocitům a emocím. Učme se přijímat sebe a také ostatní i s negativními pocity a emocemi.  Jsou přirozenou součástí naší osobnosti. Když je poznáme, můžeme je změnit.
  14. Jsi-li ve strachu – rozmlouvej s ním.  Jsi-li v ukřivděnosti – rozmlouvej s ní. Aspoň to zkus.
  15. Každý člověk má právo dělat tzv. „chyby“. Zároveň má zodpovědnost se z nich poučit a udělat potřebnou změnu. Chyby nás vedou přinejmenším k poznání, že „tudy cesta ke štěstí nevede“. Chyba potom není chybou, ale zkušeností.
  16. Místo soudů hledejme porozumění.  Soudíme-li, sami dojdeme k odsouzení.
  17. Hledejme formy spolupráce a nahrazujme jimi boj a konkurenční rivalitu. Místo nepřátelství a nenávisti hledejme cesty pochopení, respektu a vzájemnosti.
  18. Jednejme vždy tak, abychom sobě ani druhému nezpůsobovali pocity viny.
  19. Jednejme tak, aby mezi námi i při neshodném názoru zůstal mír.
  20. Při rozhodování se ptejme: Co říká rozum? Co říká Srdce? Co říká Moudrost?
  21. Chováme-li úctu ke stáří, můžeme čerpat ze zkušeností starých lidí. Můžeme se poučit i z jejich chyb – život je příliš krátký na to, abychom je všechny udělali sami.
  22. Tvé dítě není tvým majetkem, ale bylo ti Životem svěřeno do péče.
  23. Duše dítěte je nevinná a čistá. Dítě nesoudí a prožívá i naše myšlenky, slova a chování především přes své pocity.
  24. Děti umějí žít vyšší kvalitu lásky – umožněme jim to a učme se od nich.
  25. Jsme součástí přírody – cokoliv z ní použijeme, vraťme do přírody zpět v pro ni použitelném stavu.
  26. Chovejme se k planetě jako ke svému domovu.
  27. Naší zodpovědností je být šťastnými bytostmi.