Myšlenky pro život

Myslenky pro zivot (1)

  1. Našim společným dílem je ŽIVOT.
  2. Rozvíjejme své ušlechtilé vlastnosti jako poctivost, čest, pravdivost, zodpovědnost, odvahu, … a všechny další, které obohacují náš charakter.
  3. Část své každodennosti věnujme sebe-poznávání
  4.  Mějme na paměti, že v lidském srdci je ukryta mnohem větší bytost než je člověk sám, bytost naší Duše.
  5. Jednejme vždy pro dobro všech zúčastněných a ve prospěch vyššího celku, jehož jsme součástí.
  6. Zařaďme do života objevování duchovního rozměru a zákonů života.
  7. Žijme rovnocennost – nad nikoho se nepovyšujme, před nikým se neponižujme.
  8. Záměr či vnitřní motiv, dle kterého tvoříme přítomnost, určuje formu naší budoucnosti.
  9. Cesta ega je ohraničena myslí,  cesta srdce vede k lidské duši.
  10. Cesta sobeckého ega končí dříve či později ve zmaru a bolesti.  Cesta srdce vede k naplněnému štěstí.
  11. Nečiň druhým, co nechceš, aby druzí činili tobě.
  12. Konáš-li zlo, vrátí se ti jako bolest. Konej dobro – vrátí se ti jako radost.
  13. Učme se rozumět svým strachům, pocitům a emocím. Učme se přijímat sebe a také ostatní i s negativními pocity a emocemi.  Jsou přirozenou součástí naší osobnosti. Když je poznáme, můžeme je změnit.
  14. Jsi-li ve strachu – rozmlouvej s ním.  Jsi-li v ukřivděnosti – rozmlouvej s ní. Aspoň to zkus.
  15. Každý člověk má právo dělat tzv. „chyby“. Zároveň má zodpovědnost se z nich poučit a udělat potřebnou změnu. Chyby nás vedou přinejmenším k poznání, že „tudy cesta ke štěstí nevede“. Chyba potom není chybou, ale zkušeností.
  16. Místo soudů hledejme porozumění.  Soudíme-li, sami dojdeme k odsouzení.
  17. Hledejme formy spolupráce a nahrazujme jimi boj a konkurenční rivalitu. Místo nepřátelství a nenávisti hledejme cesty pochopení, respektu a vzájemnosti.
  18. Jednejme vždy tak, abychom sobě ani druhému nezpůsobovali pocity viny.
  19. Jednejme tak, aby mezi námi i při neshodném názoru zůstal mír.
  20. Při rozhodování se ptejme: Co říká rozum? Co říká Srdce? Co říká Moudrost?
  21. Chováme-li úctu ke stáří, můžeme čerpat ze zkušeností starých lidí. Můžeme se poučit i z jejich chyb – život je příliš krátký na to, abychom je všechny udělali sami.
  22. Tvé dítě není tvým majetkem, ale bylo ti Životem svěřeno do péče.
  23. Duše dítěte je nevinná a čistá. Dítě nesoudí a prožívá i naše myšlenky, slova a chování především přes své pocity.
  24. Děti umějí žít vyšší kvalitu lásky – umožněme jim to a učme se od nich.
  25. Jsme součástí přírody – cokoliv z ní použijeme, vraťme do přírody zpět v pro ni použitelném stavu.
  26. Chovejme se k planetě jako ke svému domovu.
  27. Naší zodpovědností je být šťastnými bytostmi.
Ernestína
Říkám o sobě, že jsem léčitelkou života. Byl mi dán dar vnímat lidi srdcem a vidět do jejich životních postojů a bolestí. Pomáhám jim osvobodit se od omezujících programů mysli, aby mohli žít život, pro který se narodili. Moje akce naleznete ZDE>>.